Hořejší nábřeží je součástí původně průmyslového Smíchova, který v posledních desetiletích prochází výraznou proměnou a stal se plnohodnotnou součástí širšího centra Prahy. Rozvoj křižovatky na Andělu odstartoval vznik moderní čtvrti. Svůj účel díky revitalizaci změnila také zdejší náplavka. V její horní části vzniklo dětské hřiště a sportoviště. U vody pak kobky zaplnily jedinečné podniky, které mimo občerstvení, nabízí i další různé aktivity. Nachází se zde také dílna městské knihovny a komunitní Kobka 17. V kombinaci s různorodými akcemi v průběhu roku, přináší Smíchovská náplavka možnost příjemně stráveného času nejen v letních měsících. To vše doplňuje nepřehlédnutelný výhled na vyšehradské panorama přes Vltavu.
Charakter smíchovského nábřeží je dán historickým využitím celého Smíchova jako místa průmyslových areálů, kde od poloviny 18. století vznikaly různé manufaktury, např. chemické továrny, přádelny, továrna na mlýnské stroje, porcelánka a řada dalších podniků. Pro velké množství komínů dostal Smíchov přívlastek „pražský železářský.“ Od roku 1869 zde až dodnes působí smíchovský pivovar. Výstavba Hořejšího nábřeží s pobřežní komunikací probíhala v úseku mezi Jiráskovým a Palackého mostem po roce 1903. Navazující úsek se širokou náplavkou směrem k železničnímu mostu byl dokončen až ve dvacátých letech 20. století. Již předtím se na smíchovském pobřeží nacházely populární říční lázně a dřevěná divadelní aréna, zbořená v roce 1938. Náplavka sloužila také pískařům, kteří na pramicích těžili ze dna řeky písek a rozváželi jej po městě v povozech. Průmyslový ráz si Smíchov zachoval až do počátku 80. let 20. století.
