Tři nové knihy nakladatelství Dauphin: Představení knih Martina Maříka, Veroniky Štefanové a Štěpána Laciny.
25. listopadu 19:00
Nakladatelství Dauphin vydalo další knihy. Básnickou sbírku Veroniky Štefanové Úzký prostor mezi vinou a milostí, prozaickou knihu Štěpána Laciny Teďs to viděl a knihu textů na různých možných pomezí Martina Maříka s názvem Servaná slova.
Martin Mařík, narozen v Praze roku 1961, absolvent Vysoké školy zemědělské, působil bezmála 30 let jako novinář v denících (MF Dnes, Hospodářské noviny) i týdenících (Ekonom, tabletový týdeník Dotyk). Nejprve se zabýval agrární politikou, posléze širšími ekonomicko-politickými tématy a kauzami. Připravoval i rozhovory s osobnostmi politiky a rovněž kultury: např. s Jiřím Bělohlávkem, Pavlem Černochem, Danem Bártou, Jiřím Suchým, Jiřím Fajtem, Pavlem Kosatíkem. Malování se věnoval kratší dobu už v 80. letech, nakrátko i koncem let devadesátých, soustavně a naplno provozuje tuto činnost až v posledních čtyřech letech. Technikou vychází z olejomalby, již ovšem kombinuje s akrylem, pastelem, epoxidovými pryskyřicemi a využíváním dalších materiálů – písků, kamenů. Píše rovněž beletrii, kratší texty vyšly v literárních časopisech Tvar či Pandora. Ukázku z rozsáhlejší práce Olympos Mons: Privátní genocida, otiskla Revolver Revue, knihu v roce 2023 vydalo nakladatelství Dauphin (www.dauphin.cz).
Autor o své druhé knize Servaná slova, která bude na večeru představena píše: Servaná slova jsou mou druhou knížkou. Tentokrát jde o soubor více než padesáti krátkých či kratších na sobě nezávislých textů, spíše formálně rozřazených do šesti kapitol. Textům neříkám povídky. Většinou nejde o příběhy, spíše o vystižení pocitů, nálad. Mnohé odstavce jsou více či méně básnivé. S chutí komolím slova, novotvaruju, tentýž výraz píšu různými způsoby, střídám styly, znásilňuji slovosled, dělám paseku v malých a velkých písmenech, prohazuji ich a er formu, zaměňuji ženský/ mužský rod, svévolně nakládám s interpunkcí – zkrátka, takový je svět: chaos, nejistota. Klasická pointa jde mi na nervy. Ovšem přitom cítíme, tušíme, že o něco jde.
Veronika Štefanová je rodačka ze Vsetína, studovala divadelní vědu a za sebou má mnoho zajímavé práce v médiích. Pracovala mimo jiné pro Českou televizi, TV Óčko. Byla šéfredaktorkou české mutace módního časopisu Marie Claire nebo Psychologie dnes. V mnohém ji ovlivnily její valašské kořeny sahající až do francouzské Bretaně a cesty do Indie. Příležitostně se věnovala DJ-ingu, sborovému zpěvu, ráda naslouchá tichu. Maluje a tvoří z hlíny a v posledních letech také pracuje s dětmi s kombinovaným postižením.
Verše v knize Úzký prostor mezivinou a milostí jsou těkavé. Pohybují se někde mezi přísnou zkratkou východní poezie a urputným křikem do tváře zlhostejnělého současného světa. Jsou také rozbíhavé. Ví své o krajině, ptácích i listech, stejně jako o touze, potížích s blízkostí i hlouposti dneška. Zcela jistě jsou ale především hlubokým, osobním vyznáním a přiznáním. Jako by pořád opakovaly – ještě jsem tady a ještě mám své srdce otevřené, a tedy živé.
Štěpán Lacina pochází z Hradce Králové, odkud si jej rodiče přivezli do Jaroměře, kde strávil své dětství, mládí a jinošství. Studoval bohemistiku na FF UK v Praze. Tam potom působil několik let působil jako lektor češtiny a gymnaziální učitel. Nyní bydlí v Pelhřimově, kde učí na tamějším gymnáziu. Kniha Teď to viděl je jeho literárním debutem. Vedle prózy píše i poezii (publikuje v Tvaru) a divadelní hry, které uvádí ve smíchovském divadle Orfeus, ve kterém také hraje a podílí se na přípravě některých literárních představení.
Texty knihy Teď to viděl jsou magickým realismem z nonstopů, paneláků a školních lavic. Teďs to viděl / A za chvíli už ne. Fragmenty dospívání, kde se školní šatny mění v brány do podsvětí, kamarádství v tajná spojenectví a obyčejný svět v místo, kde se ještě dá věřit na kouzla. Syrový, obrazný a naléhavý jazyk skládá mozaiku paměti – střípky, které se dřív nebo později rozpadnou. Zachyť to, dokud to trvá. Protože jednou už to neuvidíš.
Projekt podpořila městská část Praha 5.
