Charakter smíchovského nábřeží je dán historickým využitím celého Smíchova jako místa průmyslových areálů, kde od poloviny 18. století vznikaly různé manufaktury, např. chemické továrny, přádelny, továrna na mlýnské stroje, porcelánka a řada dalších podniků. Pro velké množství komínů dostal Smíchov přívlastek „pražský železářský.“ Od roku 1869 zde až dodnes působí smíchovský pivovar. Výstavba Hořejšího nábřeží s pobřežní komunikací probíhala v úseku mezi Jiráskovým a Palackého mostem po roce 1903. Navazující úsek se širokou náplavkou směrem k železničnímu mostu byl dokončen až ve dvacátých letech 20. století. Již předtím se na smíchovském pobřeží nacházely populární říční lázně a dřevěná divadelní aréna, zbořená v roce 1938. Náplavka sloužila také pískařům, kteří na pramicích těžili ze dna řeky písek a rozváželi jej po městě v povozech. Průmyslový ráz si Smíchov zachoval až do počátku 80. let 20. století.

Hořejší nábřeží úzce souvisí s oblastí Smíchova, který v nedávné historii zásadně změnil svůj charakter. Z průmyslové části města se stala významná obchodní, ale především též dopravní křižovatka města, kdy nově vzniklé obchodní a administrativní centrum Anděl aktivovalo část nejbližšího území. Hořejší nábřeží je charakteristické svým nezaměnitelným výhledem na historickou dominantu Vyšehrad a unikátní Železniční most. Výrazným prvkem nábřeží je Botel Admirál, horní úroveň nábřeží tvoří městská zeleň společně s oploceným dětským hřištěm. Od ledna roku 2016 byla provedena úprava dopravního značení na Hořejším nábřeží, čímž vznikl zákaz parkování v tomto prostoru bez platného povolení. Hořejší nábřeží se tak bude moci stát prostorem pro konání společenských a kulturních akcí a být vyhledávaným místem pro širokou veřejnost. Tento záměr bude podpořen umístěním nového městského mobiliáře, jakými jsou židličky a stolečky.