Večer nakladatelství Dauphin: Alexandra Brocková a Jakub Chrobák a jejich knihy

Alexandra Brocková: Číhat na mech

Jakub Chrobák: Pán Bůh se nejspíš musel narodit v Lužné

Básník Jakub Chrobák a fotograf Robert Goláň se sešli ve valašské dědině Lužná. Zobrazují prchavé chvíle přítomnosti boží, pavouků mezi okny, měkkého světla i prostého lidství.

Jakub Chrobák (*1974) se narodil ve Vsetíně, vyučuje literaturu a tvůrčí psaní na FPF SU v Opavě. Básně publikuje v literárních časopisech od 90. let 20. stol., vydal pět básnických sbírek. Publikoval též desítky recenzí a kritik současné poezie a prózy, literárně vědné studie, vedl čtení Básnické hlasy v Opavě, a svůj literární pořad Na posedu v Ostravě, moderoval desítky besed s českými i zahraničními autory v rámci festivalu Měsíc autorského čtení. Spolu s Vítem Slívou připravil jeden svazek z ročenek současné poezie nakladatelství Host Nejlepší české básně.

Básnická bibliografie: Až dopiju, tak zaplatím Vsetín: Malina, 2003, Adresy Vsetín: Malina, 2011, Jak prázdné kolo po ráfku Vsetín: Malina, 2014, Imrvére….Praha: Trigon, 2017, V krvavinách Bystřička: Klenov, 2022

Robert Goláň (*1971)* se narodil se na Vsetíně. Prezentuje se výhradně černobílou fotografii, soustřeďuje se na dokumentaristickou tvorbu, která se prolíná zátiším, portrétem a krajinou. Jeho fotografie doprovodily řadu výstav a katalogů. Podílí se na projektech vsetínského spolku Kadlub, který v r. 2009 založil, např. Starousedlíci, Sami na samotách, Romské cesty, Č. p. 1336, MiPo, Ecce Homo. Ve společnosti Balkanfilm se podílí na filmové produkci a distribuci.

Výběrová bibliografie: Robert Goláň Vsetín: Dalibor Malina, 2011 (text Olga Mehešova a Pavel Kotrla), Romské cesty Bystřička: Pavel Kotrla, 2013 (text Dalibor Malina), Sami na samotách Karolinka: Sdružení pro rozvoj Solaně, 2014, (text Dalibor Malina), Mirkovi Bystřička: Klenov, 2020, Valdek Klára Mrkusová, 2023.

Básnická sbírka Alexandry Brockové Číhat na mech je sebevědomým debutem. Promyšleně komponovaná kniha nenápadně vrací do současné české poezie vysoký básnický styl. Brocková ráda střídá pestré formální rejstříky: od vznešeného patosu k mileniálsky potutelné větě. Nebojí se spájet vysoké s nízkým, jistou „učenost“ s rozpustilostí, pozorování nepostřehnutelných dějů a bytostí, rostlin, ptactva i živlů s precizní básnickou formou. Brocková mluví za věci i živé bytosti, nikdy není povýšená, vždy je účastná. Lidstvo vnímá jako jednoho z  mnoha tvorů obývajících Zemi a s delikátní ironií glosuje jeho absurdní hemžení. Jako by v  jejím pohledu současná civilizace byla přehlídkou zvolna se rozpadajících památek-ruin, o kterých autorka jako užaslý cestovatel podává zprávu. V poezii Alexandry Brockové je možné zakusit to, co Petr Král nazýval „rozdýcháním vjemu“ – schopnost rozehrát zjitřený počitek či stav, který se při čtení doslova rozklene před očima.

Alexandra Brocková (*1997) příležitostně časopisecky uveřejňuje básně, publicistické, umělecké i odborné texty. Je absolventkou Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Knižně vyšla její doplněná diplomová práce pod názvem Ne-místné místo člověka (FHS UK, 2024). Zajímají ji všímavě pozorná hlediska druhých a obskurní místní, literární a jiné souvislosti.